Nezapomenutelná expedice do východních Alp -
národní park Hohe Tauern (Vysoké Taury)

V celých Korutanech jsou v nabídce speciální zážitkové programy pod názvem „Magische Momente“ (kouzelné chvíle), díky kterým bude dovolená na jihu Rakouska nezapomenutelná.

Jeden den na „věčném“ ledu v národním parku Hohe Tauern – tak se dá v několika slovech popsat jedna z „kouzelných chvil“, kterou můžete nyní zažít na ledovci Pasterze. Našim dnešním cílem je tedy tato největší celoroční ledová plocha ve východních Alpách. K výběžku ledovce se dostanete po Großglockner-Hochalpenstraße a po jízdě šikmým lanovým výtahem na něj můžete dokonce vstoupit po geologické naučné stezce. Smí to udělat každý návštěvník národního parku, ale na vrásčitou ledovou plochu by se měli odvážit jen ti, kteří už mají zkušenosti z vysokých hor, nebo je doprovází horský vůdce, který dává pozor, aby nedošlo k chybám. V našem případě je to Martin, jeden z vyhlášených horských vůdců „Heiligenbluter Bergführer“.

Martin Marktl

Heiligenblut je kolébkou moderního alpinismu. Před 150 lety tu byl založen první spolek horských vůdců v Rakousku. O pár let dříve se císař František Josef vydal na vyhlídkovou plošinu, která od té doby nese jméno tohoto slavného Habsburka. Tam, kde nyní stojí nadživotní socha císaře, máte možnost mít na jedné fotce jak ledovec Pasterze, tak i nejvyšší horu Rakouska Großglockner (3798 m).

S rangerem národního parku nedostanete s sebou na led jen životní pojištění, ale také profesionálního znalce geologických okolností vzniku ledovce. „Bude nám to trvat asi čtyři hodiny. Jak daleko se dostaneme, to vám v tuto chvíli ještě neřeknu. Před třemi týdny jsem byl na ledovci naposled a mezitím to tam znovu vypadá úplně jinak. Se svými účastníky si pokaždé razím novou trasu přes rýhy, mezery a prudké srázy. Je možné, že se dostaneme až k podkovovému zlomu (ledovcový zlom). Nebo zůstaneme ve spodní polovině, protože už tam je toho k objevování spousta“, vysvětluje nám ranger časový plán na dnešní dopoledne.

Martin Marktl

Martin Marktl

Jak už bylo na začátku zmíněno, náš trek začíná na místě, kde ledovec Pasterze v roce 1856 na císaře Františka Josefa ještě vyplazoval jazyk na úrovni očí. Dnes scházíme od císařské vyhlídky přibližně 300 metrů dolů, než poprvé narazíme na led. Nastoupíme do historické ledovcové lanovky - je to šikmý lanový výtah, který nás zaveze dolů k ledu. Odtud už to trvá k ledovci jen chvilku. Jdeme kolem varovné cedule, která nás upozorňuje na to, že v teniskách tu opravdu nemáte co dělat, a jezera, ve kterém se shromažďuje jemný písek, takzvaný ledovcový brus. Konečně dojdeme k polovině ledovcového jazyka, odkud se dál pokračuje v mačkách.

A teď už jde o vše. Každých pár metrů se vlevo nebo vpravo od nás otevírá propast, jejíž hloubku vytušíme jen podle zvuku, který k nám nahoru doléhá od ledovcových mlýnů. Velmi působivá je zářivě modrá, která se leskne v hloubce pod námi.

Martin Marktl

S mačkami na nohách a vědomostmi rangera národního parku, který ví, kam se dá stoupnout a která místa raději zeširoka obejít, máme hned lepší sebedůvěru. Netrvá to dlouho a myšlenky se nám začínají točit kolem otázky, kdy se pustíme do další kouzelné chvíle, tedy zdolání Großglockneru. Přece jen jsme právě složili alpinistickou učňovskou zkoušku ...

Průvodce nás ale svým návrhem znovu vrátí k ledovci Pasterze:

„Když budete chtít, můžu vás jistit lanem a spustit do trhliny - kdo se odváží?“ - Co to je za otázku, kdo se odváží! Já každopádně ne.

Ostatní ale mají více kuráže - tři znalecké uzly, jejichž jména už jsem zapomněl, spojují odvážlivce s vruty v zemi. Vypadá to opravdu velmi bezpečně - zajištění se nepohne ani o milimetr.

Martin Marktl

Pro někoho, kdo má jako my jen zřídka příležitost slaňovat ledovou stěnu, je to extrémně vzrušující zážitek. Díky tomu, že ledovec stále pracuje, máme tady na Pasterze na výběr nespočet různých působišť. Návštěva jeskyně nebo průchod ledovým tunelem jsou dva strhující zážitky s nesrovnatelnou intenzitou barev.

Na cestě zpět k lanovce u ledovce máme ještě možnost si popovídat s několika horolezci, kteří se právě vracejí z túry na Glockner. Ukazují nám bivak, ve kterém strávili noc, a líčí svůj výstup. Martin si správně vyloží náš výraz v obličeji: „Nebojte se, my na vrchol půjdeme z druhé strany - nemusíme hned začínat s „Pallaviciniho kuloárem“...! Horští vůdci Heiligenbluter Bergführer každého účastníka bezpečně zavedou na vrchol a zpět!“

Martin Marktl