O tajemných roklinách
a rozbouřené vodě

Hustý porost zakrývá základy někdejšího Klinzerova zámku, který je svědectvím o kdysi prosperující výrobě oceli zde v Mühldorfu. “Císař Barbarossa jednou vyprávěl o tom, že řeky ve všech dobách u všech národů tvořily hranici mezi naším a oním světem”, tak začíná legenda o setkání Barbarossy s ďáblem. Ďábla tu dnes nepotkáte, ale zato si hned všimnete svěží zeleně, kterou jsou rozvaliny porostlé.

Zdá se, že zarostlé rozvaliny znovu vyprávějí Barbarossův příběh. Ďábel Barbarossu zahnal do této soutěsky, ve které dodnes čeká na vysvobození. Osvobodit ho může vzácná rostlina, zvláštní voda, podivné zvíře a jiskřící kámen. Dosud se to ale nepodařilo a tak skály halí zelený mech připomínající dlouhé vousy.

Na další procházku se vydáme k přírodní památce Raggaschlucht v Schmelzhüttenu. U vstupu do soutěsky slyšíme jemné šplouchání potůčku, ale z rokliny samotné už zní hlasité burácení vody. Nad vchodem se tyčí velký balvan, který je vklíněný mezi skalní stěny. Při pohledu na něj si uvědomíme, jak obrovskou silou unáší potok kameny této velikosti po tání sněhu. Cesta mezi strmými skalními stěnami, které ční do výšky, je stále užší a pod mýma nohama už burácí potok.

V parném létě vás pobyt v soutěsce krásně osvěží. Z burácející vody stoupá lehký opar a příjemně chladivé kapičky vody dopadají na mou kůži. Lávka je místy trochu kluzká, ale chůzi usnadňují příčné výztuhy. V roce 2008 celou cestu zničila vichřice „Paula“ a až o dva roky později byla roklina znovu otevřena. Příroda je pro člověka stále nevypočitatelná, ukazuje nám své hranice a bude nás vždy fascinovat. Dnes už po někdejší vichřici není ani stopy.

Pomalu k nám dolů proniká stále více světla a po 800 metrech a 200 výškových metrech dojdeme na konec rokliny. Tady nahoře si uděláme malou přestávku na slunci a užíváme si výhled na vrcholy pohoří Kreuzeckgruppe. Přidá se k nám i jeden z motýlů a posadí se vedle mě na květinu. Výlet zakončíme sestupem k výchozímu bodu po strmé alpské silnici.

V hostinci Raggaschlucht se u domácích plněných těstovin a koláče setkáváme s vnučkou bývalého hostinského jménem Annemarie. Než se její dědeček na konci 19. století s velkým nadšením zasadil o to, aby byla roklina zpřístupněná, využívali ji myslivci a dřevorubci jako zkratku na cestě k Raggaalm. Když si vybavím burácející potok, připadá mi to jako velmi odvážný počin. Při otevření soutěsky pracovníci zajistili žebříky pomocí lan, aby do skály zatloukli úchyty. Cesta dříve vedla v těsné blízkosti potoka, ale kvůli nebezpečí povodní při tání sněhu jsou dnes mosty o něco výše položené. Trasa nadchne malé i velké návštěvníky a všichni ji bez problémů zvládnou ujít za 60 až 90 minut.